Proti vůli mateřského klubu, oddílu badmintonu TJ Sokol Křemže, byl „odejit“ Petr Beran do Oddílu badmintonu Český Krumlov na přání rodičů začátkem září. Stalo se tak bezesporu v intencích Přestupního řádu, přesto jsem přesvědčen, že díky „bezva fintě“ a ne zcela v souladu s jednáním, které by bylo naprosto férové a v rámci slušných mezilidských vztahů. Nehodlám zde již rozebírat tuto neslušnost, ale přece jen cítím nutnost se k tomu krátce vyjádřit.
Už proto, že jsem v průběhu léta několika oddílům, majícím zájem podílet se na dalším Petrově vzestupu v badmintonové kariéře, a kterým jsem říkal jednoznačně – Petr Beran bude i v příští sezoně v našem klubu, pod dohledem zkušených trenérů I.třídy. Všechny kluby pochopily naše argumenty, jen jeden trpělivě usiloval o jediný cíl – angažovat hráče pro následující sezonu extraligy.
Na konci minulé sezony hráč jednoznačně vyjádřil přání zůstat i nadále v Křemži a hrát za něj soutěž družstev, byť v Krajském přeboru s výhledem pomoci klubu postoupit do ligové soutěže. Ve stejném smyslu byli informováni rodinní příslušníci, kteří již delší čas lobovali za hostování hráče v lize. Proto jsem s klidným svědomím neakceptoval některé nabídky renomovaných klubů na účast na rozvoji Petrovy kariéry.
Znám Petra velmi dobře, všechny jeho klady i některé nevýhody při jeho dlouholeté výchově a to nejen badmintonové. Znám mnohé problémy mimo badminton i v něm, často jsem řešil problémy kolísající formy, nemocí, problémy se vzděláváním – které dosud rodiče vždy stavěli nad badminton. Za oprávněnou připomínku jsem vždy považoval, že se snadno může stát (zranění,vyhoření), že se Petr nebude živit badmintonem a vzdělání by mu mohlo chybět. Vždy jsme v oddíle směřovali k tomu, aby vrchol jeho kariéry začínal někdy po dvacátém roku věku. Medaile z ME hráčů do 15 let je sice pěkná, ale dnes si na ní už nikdo nevzpomene. Teprve úspěch na velkých turnajích dospělých bude hoden zapamatování. Když se hráč „ utaví“ v 16 letech, nikdy žádnou velkou medaili nezíská. Nejsme asiati přizpůsobení velkému drilu od malička – ostatně kolik z nich tomuto zacházení s hráči podlehlo v mladém věku. Je jich hodně – někdo to třeba vydrží. U nás se rodí skvělý hráč jednou za řadu let a my se o něj musíme pořádně starat.
A s tím souvisí naše odmítání Petrovy účasti v ligové soutěži. Čeká ho náročná sezona plná domácích i mezinárodních soutěží, reprezantačních soustředění. Čeká ho i další náročné studium na škole, do které musí denně dojíždět. A chce-li ve všech těchto činnostech uspět, musí mít i čas na rehabilitaci, trénink a odpočinek. Takže dalších několik víkendů během sezony strávených při ligové soutěži považuji za nevhodné a kontraproduktivní. Zde je namístě se zeptat – komu to prospěje?
Já se domnívám že Petrovi jistě ne – to říkám s plnou zodpovědností člověka, který hráče dobře zná. Zná ho na kurtu i mimo něj, zná jeho domácí prostředí a vztahy, jeho potřeby.
Mrzí mně to i pro jeho rodiče, kteří vždy chtěli pro Petra to nejlepší a lze se domnívat, že udělali pravý opak, když si vymohli nejen hostování, ale i přestup. Zpřetrhali tak veškeré vztahy a zdá se mi, že trochu ublížili Petrovi i tím, že jako argument, že podepsal přestupní lístky uvedl, že chtěl vyhovět rodičům.
Samozřejmě to mrzí jak mě osobně, tak i další trenéry našeho oddílu. Věnovali jsme se skvělému hráči od malinka, zvolna jsme ho „leštili“ jako drahokam a jeho úspěchy nás povzbuzovaly v další práci, nejen s ním, ale i s jeho následovníky. Způsob, jakým k přestupu došlo nás hodně zklamal. Budeme jistě s napětím sledovat Petrovu kariéru a budeme mu hodně držet palce, aby se mu dařilo.
Ještě jednou se omlouvám všem oddílům, které měly o Petra Berana před sezonou zájem a já jsem tvrdil, že Petr přestupovat nebude. Stalo se tak proti mojí vůli, přes mé protesty a s mým výslovným zamítnutím.
MUDr. Václav Koudelka, TJ Sokol Křemže